Žádný projekt není malý ani velký. Hlavní hnací silou je představa realizace výsledného návrhu. U dětských pokojíčků to mám tak, že dětská radost, úsměv a spokojenost rodičů jsou tou nejsladší výplatou. Jeden takový plnotučný zákusek jsem si dopřála ve Frenštátě pod Radhoštěm. Společný prostor Klárky (15) a mladší Sabinky (7) už byl stěží zvladatelný na “údržbu” a vzhledem k věkovému rozdílu vyžadoval funkční vylepšení.
Ne. Už tu nebude strašit kovová “vojenská” patrová postel, jeden malý společný stůl na učení i malování a kopec krabic s hračkami o píď nižší než je místní Radhošť. Klárka se Sabčou měly rozdílná přání i potřeby. Zatímco ta starší tíhla spíše k temnějším odstínům, benjamínek rodiny má v oblibě růžovou. Dilema barevného vkusu bylo třeba rozseknout. Řešení bylo nakonec docela jednoduché. Šedý polo-průsvitný závěs na posuvné kolejnici prostor částečně opticky rozdělil. Obě slečny tak mohou vyrůstat a dospívat vedle sebe, ale každá po svém a ve svém stylu.
Místnost je prostorná. Ovšem i tak se do ní muselo vměstnat dvojnásobné množství nábytku. Dvě plnohodnotné postele jsem navrhla na delší obvodovou stěnu. V sobě navíc ukrývají vychytávku – vysouvací přistýlku pro dívčí “nocovačky” kamarádek. S ohledem na pestrost vytapetovaných stěn nebyla volba dekorů žádná divočina. Dřevodekor s bílým laminem splnil účel a uklidnil atmosféru. Palec nahoru dostal i šedý koberec. Ten i přes komické stěhování přes okno pokoje bude působit jako perfektní izolace před chladem ze sklepa, zahřeje nožky a poskytne dostatek plochy pro tanečky a další skotačení.
FOTOGALERIE/ PO
FOTOGALERIE/ PŘED
